Malá Fatra 2000
25.12.2000 - 29.12.2000
Přechod západní části hlavního hřebene tohoto nádherného pohoří
25.–29.12.2000
Fotky ze skialpové Malé Fatry:
Řka "Staniž se" a mraky se rozplynuly
Poprvé nazouváme lyže a dáváme odpočinout znaveným ramenům
Tenhle svah láká ke sjezdu, ale my chceme pokračovat ještě dále
Kdo nahoře nezhasnul ?
Podvečerní sk(i)alpování
Západ slunce na hřebenech
Mezi nebem a zemí
Ze Strečna, kam se dá pohodlně dojet osobákem ze Žiliny je to k
nástupu na stoupání ku hřebeni hodina. Před hřebenem je záchytná chata pro slaší povahy,
které odradí nevalné počasí. Nás neodradilo a tak pokračujeme v dalším stoupání
vybaveni téměř 30 kg batohem na kterém jsou připevněny skialpové lyže a boty,
které jsou nám v tutu chvíli k ničemu. U chaty je 10 cm sněhu, ale na lyže
to není. A navíc hřeben je samá skála a tak obout lyže by pro nás znamenalo jistou smrt. Takhle jen
chvílemi tápeme v nejistotě.
Samotný přechod hřebenu je v našich podmínkách naprosto super a když se nám na konci druhého dne rozplynula mlha a
my zjistili s kým vlatně máme tu čest, bylo to nádherné. Zpestřením byli i úseky dle mého ztěží schůdné v létě, v zimě teoreticky převážně neschůdné a se zátěží na zádech prakticky neschůdné. A tak se pereme na klouzavé skále o každý překonaný výškový centimetr a při stoupání příchází na řadu v hřebenovém horolezectví i poněkud nesportovní přítahování se za kmínky kleče, které v tu chvíli byli oním často zmiňovaným jediným pevným bodem ve vesmíru. Po překonání předchozích nástrah doslova vystupujeme z mlhy (viz. poslední foto), počasí se k odpoledni zlepšuje a mi vidíme neviděné. Pro uchování zážitku
fotíme a tak se s pohledy dělíme. Jinak jak v zimě bývá zvykem s rozplynulou
mlhou, která byla asi pouze místních charakteru [pozn.: Jak se později dozvídáme, tak v Nízkých Tatrách je tou dobou podobně] a s inverzí v širokém okolí
spatřujeme v celém azimutu i velice vzdálené vrcholy. Jako jediný identifikujeme
moravský Praděd. Daleko na severu jsou vidět neznámé a velice zajímavé vrcholy.
Znáte-li někdo nejspíše v Polsku tři osamocené vrcholy, dejte prosím vědět.
Spatřujeme i náš cíl Velký Kriváň. Je poměrně daleko. Začínáme
koukat po místě na spaní. Nasazujeme skialpy a frčíme si to (jak se jen do kopce dá ;-) dále po hřebeni. Stan
stavíme níže pod sedlem mezi Bubnem a V.Kriváňem. Jsme 1500mnm, krom trávy nikde nic neroste. Je pěkné počasí. Vše vypadá optimisticky (včetně nás). Usínáme. Začíná
foukat. Padá mlha. Stan na nás naléhá (doslova), spaní nic moc. Vítr se dostává pod tropiko,
přihrnutý sníh nestačil na vítr, který stále měnil směr. Snažíme se přečkat
do rána, snad to stan vydrží.
Nevydržel. Utržená poutka a rozpáraná tyčka. Navíc v noci byla obleva a tak nám do
toho co ze stanu zbylo napršelo. Vše je mokré a fouká silný výtr. Uprostřed
stanu nám vzniká malé horské jezírko. Sbalit batohy a zbytky stanu bylo
téměř nemožné. Nakonec promrzlí rychle nandáváme lyže a snažíme se zahřát chůzí do kopce.
Moc se to nedaří a s naskrz promočenými rukavicemi kontroluji pomalu fialovející konečky prstů. Hledám nouzové řešení. Nakonec pravidelným
cvičením alespoň udržuji současný zoufalý stav. Všude je mlha. Začaly
tyče. Jsou daleko a tak vždy deme zpočátku naslepo a pak měním směr k první
tyči která se z mlhy vynoří. Překvapeni malým převýšením ocitáme se na vrcholu dříve než bychom čekali. Není nic
vidět. Hůlkou oklepáváme vrcholoviou cedulku. Je to tam - opravdu vrchol. Je zima. Sjíždíme dolů.
Je to perfektní. Z následujícího sedla běžíme po cestě až na Chatu pod Chlebom. Dáváme si
šošovicovou polívku (mňam), pivo (zkyslý Bažant - fuj), a Kofolu (nejlepší je
originál). Sníh končí a tak jdeme dál dolů pěšky. Strmě klesáme a cesta dolů
je nekonečná. Přicházíme do Šútova. Je to zapadlá vesnička kde se (alespoň podle mně, zhýčkaného pražáka)
zastavil čas. Vlakem jedeme do Žiliny a rychlíkem do Bohumína. Sekli jsme se
s vystoupením, resp. vlak měl zpoždění a vystupování podle času příjezdu se nám nevyplatilo. Končíme v Karviné a další vhodné spojení jede za 4 hod.
Je tam dobrá hospoda (pro příště). V Pardubkách se čeká na spoj 3 hod a pak přes HK a Jaroměř do
Staré Paky a do Lomnice n Pop. No a tam to všechno skončilo. Napříště na nás tedy čeká přejezd celého hřebene a triumfální skialopový sjezd Velkého Rozsutce
Pondělí 25.12.2000
23,15 Cassovia Praha-Žilina
Úterý 26.12.2000
Z Žiliny do Strečna a do hor. První noc na hřebeni. Nebezpečně
poklidná.
Středa 27.12.2000
Po hřeněni. Další noc pod V.Kriváňem je kritická.
Čtvrtek 28.12.2000
Na vrchol a dolů do civilizace. Vlakem do Čech.
Pátek 29.12.2000
Z Pardubek po čekání mezi spícími houmlesáky do Lomnice.