NP Dovrefjell, Norsko 2005

1.7. - 9.7. 2005

Hornatý národní park ve středu Norska v období velké vody

Dovrefjell - Skála,
voda, vítr, led, slunce, život

Související odkazy

Kudy jsme jeli

pá - 21h autem odjezd z Prahy
so - autem Dresden, Berlin, Rostock, Helsingbor - H - Götenborg - Oslo - Lilehammer - Dombås - Grønbakken
ne - Grønbakken - podél řeky Kaldvella - chata Reinheim (DNT) - cesta Leipullskartet přes sedlo
po - za sedlem , okolo, prší, - chata Åmotsdalshytta - okolo jezera Langvatnet - na chatu Lesja fjellstyre - spaní v údolí Langvassdalen
út - údolí Langvassdalen - podél řeky Jori vzůru - chata Lesja Fjellstyre II okolo jezer Salhotjønna, M.Salhotjønna a N.Salhotjøpodél řeky Grøvu směrem k farmě v údolí Gamellsetra
st - farma v údolí Gamellsetra - vzhůru do Flya - pres Koppungen - Holbekksetra - údolí Gamellsetra - nahoru do hor - sestup do údolí Storgrøvudalsbotnen Gammelsetra a chatě Grovudalshytta
čt - dolů do Roymoen - údolním traverzem do Kvern - dále kolem vodopádu - do hor cestou Skirøadalen - jezero Storvatnetz - spaní u jezera
pá - jezero Storvatnetz - po hřebeni chatka Løennechenbua (KNT) - přes Pilouaa Rygenn, Stølen a Gottemsætra a dále dlouhým údolím sestup do vesničky zpět do Engan poblíž Opdallu (na silnici mezi Oppdal a Dombås) - stopem 40km pro auto a večer odjezd na jih
so - cesta na jih se zastávkou v Götenborgu a Helsingboru. Pokračování přes Rostock a Německo.
ne - v Praze v neděli ve 2h

NP Dovrefjel na mapě Norska

Informace

Doprava: Stopování funguje v pohodě a né že né jak se mi někdo snažil o Skandinávii nabulíkovat. Lidi více zírají, ale to je přeci ve "vyspělé" Evropě normální. Navíc jsem oslňoval zafáčovaným stopovacím palcem jako stopař z reklamy což snižovalo zaostření na ceduli s místem určení. Karavany (kdyby tak velbloudů) a tiráky nemají na úzkých silnicích stopaři moc kde zastavit. V oblasti mnoho odstavných parkovišť. Rychlost jízdy v celé Skandinávii nižší než u nás (silnice 70-90km/h, dálnice 110km/h) a je poměrně důsledně dodržována - pokuty jsou vysoké. Na každém kroku je vidět, že kázeň má ve Skandinávii vyšší tradici než u historií nás zvlčelých slovanů.
Voda a jídlo: Pili jsme vodu ze všech možných potoků v horách, říční vodu jsme převářeli a v obou případech bez jakýchkoliv trávicích potíží. Voda v horách je ledovcová a demineralizovaná. Jídlo jsme měli vlastní na celou dobu cesty. Na chatách možno samoobslužně dokoupit ovšem za norské ceny (cca 5x české). Je pravdou, že namá smysl tahat flašky na vodu, stačí hrníček.
Různé peníze, společná řeč: Trochu složitější. V norsku norské, ve švédsku švédské, v dánsku dánské koruny. Ještě že jazyk je podobný. Btw se svojí švédštinou z dob studíjí jsem při pokusu o komunikaci sknčil u věty "Jag forstand litte pa svenska.", dál už jsem jen zíral a začal převádět na angličtinu, která naštěstí ve Skandinávii spolehlivě vládne jako první cizí jazyk.
Co jsem podcenil aneb z čeho se poučit: Krátký čas na přípravu materiálu - to když stoupne do hlavy umění efektivně balit a pak se to po... - zapomenutá ochrana proti slunci. Do letní Skandinávie vzít: klobouk, šátek, krém s vysokým OF, jelení lůj s TiO, panthenol, volitelně brýle. Lékárnička přišla opakovaně ke slovu. Trvale kamenitý terén vyžaduje být opatrný na klouby pokud s nimi někdo má potíže. V noci teploty pod 5 st.C. - spacák typu Hvězdář zaručí dlouhé výhledy na celonoční západ Slunce. Polární den je návykový, po návratu do středozemě mírná deprese z celodenní tmy.
Co jsem nedocenil: Objevil jsem úžasnost teleskopikých hůlek, ač se bez nich dá přežít, s nimi se žije lehčeji. Gore boty s prodyšným svrškem asi opravdu funguji v teplém a vlhkém prostředí. Asi i v přírodě pomalu podlehnu marketingu moderních technologií. Špunty do uší jsou vynikající i do auta. Do půlnoci se dá za světla ze spacáku dobře psát denník nebo číst knížka, potom na další 2 hodiny je přítmí na čelovku. Sandále a lano jsou nezbytné pro časté brodění v tento čas rozvodněných řek.

Obrázky

home