Fotky z Muntii Rodnei
Fotogalerie z rumunských hor Munții Rodnei
Silvestr 2001/2002
26.1.2001 - 4.1.2002
1) Hned po příchodu jsou cestovateli k nahlédnutí pestré a často i obrazem doprovozené umělecké tendence místní omladiny. Právě zde nacházíme první střípky skutečné kultury tohoto národa. Hned jsme klidnější,jakmile jsme se dozvěděli které hudební hity tu frčí a které ne.
2) Naše první bašta u podle kluků železitého pramene, poté co mi
zatajili hlavní neskutečně hnusnou složku této minerálky jsem
okusil jak chutná rumunská ropa (slogan "Vydrží desetkrát déle"
zde byl na místě). První úspěšná zkouška sněžnic.
3) Druhá úspěšna zkouška sněžnic, zatím si ještě chválíme
jak se to pěkně šlape
4) S přibývajícími metry přibývá i sněhu. Ze stoupání nám
už asi hrabe a tak si hrajem na trpaslíky rumunských hor. Kdo nás najde všechny
tři, má u mě (možná) čokoládu.
5) Nekonečné stoupání si krátíme hrou na babu (tady ji má Karel)
6) Stavíme stan a toto místo klidu honosně nazýváme "Base
Camp". Ó jak jsme později zatoužili po úkrytu v tomto zapomenutém
koutu drsných hor.
7) Kříž, který se nám zjevil z mlhy v několika posledních
metrech cesty byl jedním z mála záchytných bodů. Při cestě zpět
vyvolalo jeho zjevení hlasité nadšení a horami se rozlehlo naše juchání.
8) Cesta ostrým hřebenem nám často nedávala na výběr,
pocity závodníka ve skoku na Mamutím můstku byly chvílemi na místě.
Karel se koncentruje před krokem do prázdna.
9) Teplo stanu skýtá možnost pořádně se vyfotit. Venku řádí
"Vítr z hor" a my jsme rádi, že náš stan odolává v záhrabu náporu
bouře.
10) Sněhová bouře bude trvat celou noc a našněží na metr
nového sněhu, zde jsme však ještě naděeni naším úspěšným
ukrytím se před prvním velkám nebezpečím a starosti dní příštích
nás nechávají klidnými. Úsměv však je na místě, vždyť
"Vítr z hor" nad námi nezvítězil.
11) Druhý den ráno se probouzíme ve stanu na nějž ze všech stran
tlačí vrstva čerstvého sněhu a náš bejvák původně
3+1 s balkónem se náhle zmenšuje na skromnou garsoniéru. Ačoliv místa
není na zbyt a odchod by se mohl jevit jako nejvhodnější varianta, přetrvávající
sněhová bouře nás udržuje v celkem spokojené náladě uvnitř
stanu. Kolem 10.hodiny se strhává ostrá debata na téma čekat či jít
a poté co aplikujeme většinovou volbu ve třech, musí Karel
dobrovolně také začít balit. Za chvíli už nám náš záhrab koukí
leda na záda.
12) Na hřebeni potkáváme i Eskymáka. Vzhledem k jazykové bariéře
jsme však na dotaz na správnou cestu uviděli jen jak ukazuje tři
prsty a poté co všichni tři psi i se saněmi proběhli, zmizel v
mlze i Eskymák.
13) Po strastiplných traverzech lavinézních svahů, kdy cesta jinudy
nevedla a kdy na nějaké focení nebylo ani pomyšlení, sestupujeme do údolí,
kde později procházíme členitým korytem potoka a kde nebezpečí
proboření se do tekoucí mrazivé vody nám už oproti prožitým nebezpečím
připadá banální.
14) Za námi zůstává široká magistrála. Jen doufáme, že si naši
stavební aktivitu nevemou Rumuni k srdci a že toto údolí zůstane stejně
opuštěné jako doposud.
15) V našem pohádkovém srubu. Při pohledu ze dveří vidiíme vyšlapanou
cestu k řece, kde jsme se mohli občerstvita osvěžit svá unavená
těla. Silvestr už klepe na dveře.
Konec první části ....
16) Ihned po příchodu jsme se na směny vydali nabrat vody ze stříbřite čistého potoka pobublávajícího si tichou nocí. V těchto končinách nás obavy z desinfekce vody nechávali opravdu klidnými
17) Po sestupu z hřebene jsme promoklí, omrzlí a promrzlí opravdu důkladně a tak po té, co se střecha rozhořela a plameny se zabydleli i na masitém dřevě, těšili jsme se na čaj a začali se důkladně vysoušet na nejpostiženějších částech.
18) Čaj šel na dračku a tak cesta k potůčku se proměnila v populární křížovou cestu k poutnímu místu s pravím zlatem - vodou. Nám to tak po několika dnech zdlouhavého tavení ze sněhu připadá. Jenom nechápem proč má Pavel čelovku otočenou k nám a míří si to opačným směřem přitahován vířením vodního zdroje?
19) A Karel stále ještě suší ...
20) Já se zaměřil raději na chodidla a z ještě vlažných kamen se snažím vydolovat prvotní teplo přímo od plamene tzv. metodou McBurning (light verze bez salátu a majonézy)
21) Silvestrovská noc je plná bujarých oslav. Vybalujeme všechny špatnosti moderní civilizace a s pocitem zadostiučinění je jednu po druhé konzumujeme .
22) V místnosti je dost "husto" - Havana, pára, centrální vytápění, i objektiv to nezvládá (Zavoláme na Hlaváče? Pavle,MatLab čeká na tvoje čarování.). My jsme spokojeni, kachlíky už teplají, bobrovek dostatek. Objevuje se nad námi svatozář, pravda bez pomoci shora bychom asi v této sibérii jistě skončili.
23) Vítr nás na kolena nesrazil (většinou :-), mráz nezmrazil, laviny nezasypaly, takže máme co oslavovat, a navíc je přeci Silvestr. Kouzelná chalupka je příjemmným dárkem k novému roku /jak málo stačí člověku ke štěstí/ a my s také s radostí zazpívali. Jen Karel se občas tváří ve stylu "Ježíš márjá, co je tohle za lidi..."
24) Naše exotermické topeniště. Ráno už spoléháme na naše mobilní topítka a vaříme čaj. Lihu je nadbytek a tak provádím školení práce s lihovým vařičem. Naše doba uvedení vody do varu už je jen zhruba dvojnásobná než u Karlova plyňáku, a to teplíčko. Po vaření už padají i slova jako "Otevřte okna, vždyť to se nedá vydržet. A jeleni se klidně pasou (k ilustracím neznámého autora na zdích hlavního pokoje v našem srubu)."
25) Před námi se otevřel "plech". Modrá je dobrá - barva, kterou jsme několik dní neviděli. Jen se neotáčet za sebe, svahy jsou zahaleny do šedavé mlhy a čerti se tam žení.
26) Pavel a jeho lopata, která nám možná nahoře v bouři zachránila životy. Za námi se táhne hluboká stopa.
27) V noci padali laviny. Snažím se ze všech sil vyhrabat zasypaného medvěda.
28) Karel neúnavně razí cestu. "Jé hele, tam nahoře je ale hnusně...", tady dole nám počasí přeje.
29) Chtěl jsem fotit mrak, Pavel srub a Karel chlívek. Tak jsme to blejskli uprostřed a není tam ani jedno. Holt synergie. A kde sou ofce?
30) No a tak jsme dorazili do údolí, odtud do první civilizace, k nádraží, do města, do ještě většího města a pak pěkně domů, do Čech, do Prahy, ...
Zavzovnil zvonec a už je tu KONEC